Už jste se někdy zastavili nad tím, co všechno obnáší jeden jediný balíček? Ne ten velký, výjimečný, ale ten malý, úplně obyčejný. Třeba ten, který si objednáme ve chvilce večerní únavy, s hrnkem čaje v ruce, když děti konečně spí a my si chceme udělat radost. Klikneme na „dobírka“, s myšlenkou, že to zítra nějak zařídíme. A pak na to zapomeneme.
Balíček čeká. Možná s něčím hezkým uvnitř – s čepičkou pro novorozeně, s knihou, kterou jsme chtěli darovat, nebo s plyšákem, kterého si dítě vybralo samo. Ale nikdo si pro něj nepřijde. Balíček, který byl plný naděje, se nakonec vrací zpět. Bez přijetí, bez otevření. Tohle je příběh jednoho z nich.
Jmenuje se Elio – což znamená „slunce“. Přišel, aby někomu rozjasnil den. Ale jeho cesta končí ve stínu, mezi vratkami, které už nikdo neotevře s nadšením. A přitom to měl být jen malý balíček. Nebo ne?
Zrození
Elio vznikl v hlavě jednoho šikovného designéra ve Skandinávii. Byl to nápad, který se zrodil někde mezi šálkem kávy a náčrtem v notesu. Jeho podoba se rodila pomalu – kousek po kousku, s důrazem na každý detail. Někdo mu dal tvar, jiný barvu, a další ho pečlivě ušil. Přejel přes čtečku kvality, dostal visačku, zabalili ho do hedvábného papíru a vložili do krabice. Z továrny vyrazil napříč Evropou, směrem k nám, do našeho skladu v České republice.
Když dorazil, opatrně jsme ho vybalili a vybrali mu jedno z nejhezčích míst ve skladu – blízko denního světla, mezi dalšími poklady. Tam čekal, klidný a připravený, až si ho někdo všimne. A pak to přišlo.
Objednávka. Jeho jméno vyskočilo na monitoru – ELIO – OBJEDNÁN NA DOBÍRKU. Trochu se zachvěl. Dobírka je jako jízdenka bez záruky. Cesta bez jistoty návratu.
Zkontrolovali jsme ho ještě jednou, pohladili po měkkém povrchu, zabalili do krabice, přelepili papírovou páskou, přidali štítek a položili do bedny pro Zásilkovnu. Elio byl připraven na cestu – plný očekávání, že se stane něčí radostí. Třeba se usídlí na nočním stolku, nebo bude prvním mazlíkem v postýlce.
Neměl tušení, že jeho příběh se bude psát jinak…
Cesta
Ještě než Elio opustil náš sklad, už měl za sebou desítky kilometrů – z výroby, přes sklady a distribuční centra až k nám. Ale to hlavní teprve začínalo.
Kurýr dorazil pozdě odpoledne, unavený, spěchal. Elio se octl v přepravce mezi dalšími balíčky – malými, velkými, lehkými i těžkými. Každý měl svůj cíl. Byl to těsný prostor, žádné pohodlí. Krabice se natřásala při každém výmolu, každé brzdě. Cesta vedla přes depa, překládky, noční sklady, skenery a ruce mnoha lidí.
Kurýři Zásilkovny zvládnou rozvézt až 260 balíčků za den. Na emoce, na lidskost, není čas. Elio se ocitl ve světě, kde jsou balíky jen kódy, hmotnosti a trasy. Přesto v něm hořela naděje – že za tím vším někdo čeká. Někdo, kdo ho objednal, vybral a těší se na něj.
Dorazil do výdejního místa. Čekal první dotek, dětský úsměv, otevřenou náruč. Ale místo toho – ticho. První den nic. Druhý den taky ne. Třetí. Pak týden. Čas se vlekl. Každý den mizeli jiní balíčci, ale Elio zůstával. Neviditelný.
Návrat
A pak to přišlo. Jedno slovo. Krátké, chladné. VRATKA. Elio se roztřásl – i kdyby mohl, nic by nezměnil. Nikdo nepřišel, nikdo ho nechtěl. Cesta, která mohla skončit objetím, se obrátila.
Vrací se zpět. Stejná trasa, jiný pocit. Dva kurýři. Další depa. Tentokrát už nikdo nehlídá, jestli je krabice rovně. Přelepka se uvolňuje, rohy jsou promáčklé. Někdo ho hodí do rohu. A přitom ještě včera měl být něčím pokladem.
Když se vrátil do skladu, nebyl to ten Elio, který od nás odcházel. Jeho krabice byla na vyhození, páska potrhaná, štítek znečitelněný. Ale nejvíc bolelo to ticho – ten nezodpovězený příběh, který nikdy nezačal.
Proč musel vůbec na cestu? Kolik energie, materiálu a lidské práce bylo promarněno? Jedna krabice. Jeden štítek. Jeden metr pásky. Litry benzínu. A nespočet promarněné lidské péče, kterou někdo dal do něčeho, co bylo ve vteřině zapomenuto.
Cena jedné zbytečné cesty
- ⛽ Zbytečně spálené palivo (v době, kdy cena pohonných hmot stoupá)
- 📦 1 krabice, 1 štítek, 1 metr pásky – vše k vyhození
- 🧑🤝🧑 Práce minimálně 5 lidí, kteří ho zabalili, převzali, doručili, znovu zpracovali
- 📊 Jedna z tisíců nevyzvednutých zásilek, které každý měsíc znamenají odpad a ztráty
📌 Realita v číslech (ČR, 2025)
- 📦 V Česku je dnes přes 54 000 aktivních e‑shopů (Shoptet, červenec 2025)
- 💳 34 % zákazníků stále preferuje dobírku jako způsob platby (Česká pošta, 2024)
- 📉 Podíl nevyzvednutých zásilek se pohybuje mezi 2–6 %
- 💸 U větších e‑shopů to znamená milionové roční ztráty
- ✉️ A přitom by stačilo jedno kliknutí: „Dobrý den, prosím o zrušení objednávky.“
Co tím vším chceme říct?
Pokud si někdy říkáte, že jeden balíček přece nic nezmění, vzpomeňte si na Elia. Měl být radostí, dárkem, krásným momentem v něčím životě. Místo toho se stal symbolem promarněné příležitosti — i ekologické, i lidské. Za každým balíčkem stojí designér, výrobce, skladník, zákaznická podpora, kurýr, řidič, balič. Je za ním práce, čas, materiál, emoce. A také důvěra – že se vydá na cestu, která má smysl.
Když si balíček nevyzvednete, není to jen promarněná objednávka. Je to odpad. Je to náklad, který někdo zaplatí. A je to neúcta – k přírodě, k lidem, i k malým značkám a e‑shopům, které dělají svou práci poctivě a srdcem. Proto vás prosíme: než kliknete na „dobírka“, buďte si jistí, že balíček opravdu převezmete. Nebo plaťte předem. A když si to rozmyslíte? Napište nám. Pochopíme to. Elio taky.
Balíček je víc než jen krabice s věcí. Je to příběh. A příběhy si zaslouží dobrý konec.
Děkujeme, že s námi tvoříte udržitelnější a ohleduplnější svět. Protože i ten nejmenší čin může mít velký dopad. 💫